Jak jsme k nulkám přišli
Přehoupl se nám první rok života a tak jsme začali řešit rengen kyčlí.Panička měla velikou obavu z narkózy a také jak tento docela důležitý výsledek dopadne. Probírala to na cvičáku se zkušenějšími a na radu hlavní výcvikářky,která zavelela,že je již na čase začít s překážkami a abych se pořád nevymlouvala " až po rengenu". Přeci jen nemůžu nutit naše rozmazlené sluníčko lézt přes Áčko ,když by si mohla přeci udělat něco s nožičkami a nota bene,když se jí tam vůbec nechce. Takže na radu moudrých a zkušených jsme zavolali panu doktorovi Deckerovi do Krchleb,který má nekolikaleté zkušenosti s rengenováním a také posuzováním hezké řádky plemen psů a objednali se na den "D".14 dní je přeci tak daleko,ale jak se objednaná sobota blížila začali nervičky pracovat.Přeci nepojedu sama otravovala jsem manžela,nakonec to nevydržel a slíbil, že nás doprovodí.Takže nadešel náš den,okolo samé záplavy,uzavřené silnice a objíždky a mi vyjeli s naší princeznou vstříc neznámému.Cestu nebudu popisovat,protože jsem jí celou protrpěla z obavy jak bude Cailin snášet narkozu a v úvahách jestli to přeci jen neotočit zpátky domů.Nakonec sice s objížďkou ale dojeli.Pan doktor před námi dodělával ještě rengen dvou bernáků,které hned posuzoval a tak jsme zaslechli jásání z ordinace- dopadli dobře.Po nich jsme hned přišli na řadu,ještě se tedy museli vymotat z ordinace a mi jsme hrdě vstoupili,teda Cailin se vřítila a šla se kamarádit s panem doktorem a táhla za sebou paničku.To ještě nevěděla co jí čeká,dostala hned injekci na uspání a bylo po kámošení.Nožky se začali sami rozjíždět a než se nadála už chrupkala.Páneček jí odnesl na stůl a když viděl jak se třesu vyfasoval olověnou zástěrku a vrhl se pomáhat panu doktorovi sám. Cailin ležela na zádech a páníček tahal za nožičky podle doktorových příkazů.Daší přišli na řadu lokty v poloze na bříšku a se zakloněnou hlavou, suma sumárum 6 foteček na posouzení pro doktora Ekra do Hradce.Poté následovalo prohlédnutí rengenů,jestli se povedli a konečně injekce na probuzení.Pan doktor sice hovíky neposuzuje,ale když viděl jakou má panička obavu z výsledku tak hodil jedním očkem na snímky a prohlásil,že on by dal " 0 " ,ale na konečný a oficiální verdikt si musíme počkat. Podepsali jsme papíry,které bude posílat Dr. Ekrovi a s motající se princeznou opustili ordinaci. Venku páníček popadl naše sluníčko do náruče,přeci se nebude chudáček motat až k autu a odnesl ji.Celou cestu prospala a doma až do večera po nás házela vyčítavým pohledem,co jsme jí to proboha dali ,že vůbec nechtěj nožičky poslouchat.
A nastala doba očekávání na výsledek. 
Deset dní od rengenu přišla obálka s výsledkem na který jsme tak netrpělivě čekali a teď to máme černé na bílém a s razítkem. Krásné "0" na kyčlích a loktech. Tento příspěvek jsem si slíbila napsat při modlení se za přečkání narkózy v pořádku a za tento krásný výsledek. Doufám ,že až půjdou na rengen ostatní sourozenci z vrhu budou mít jen samé pozitivní zkušenosti a výsledky s "0" 
.
Držíme všem palečky. Vaše sestřička Cailin Sun a panička 
